Historie obce

Nejstarší písemné údaje o Slavníči se datují první polovinou 13. století. Není ale vyloučeno, že některé osady byly založeny již ve druhé polovině 12. století v souvislosti s počátky těžby stříbrné rudy.

Důkazů o těžbě je v našem regionu bezpočet. Jsou to hluboké propadliny jámy, které jsou patrné v širokém pruhu od Pavlova pres Kamenici až ke Koječínu. Setkáváme se s nimi i v lese mezi železniční tratí z Herálce do Lípy a silnicí z Herálce do Radňova. V místech, kde Nohavický potok podtéká železniční trať a kde se dosud lesu říká "Lesanka stříbrná", jsou dokonce doklady o dávné tavbě rudy. Břehy potoka jsou plné strusky -škváry. Zde se tedy vyrubaná ruda na místě tavila.

Škvára po tavbě rudy byla ve větším měřítku nalezena i u rybníka pod Hlaváčkovým mlýnem ve Slavníči. Rovněž jméno tohoto rybníka mnohé napovídá dodnes se mu říká Huťský (nebo Koucký). Leží přímo pod zasypaným ústím pavlovské dolovací šachty.O důlní činnosti svědčí i četné kopecky mezi poli na Pavlovsku. Jde patrně o zbytky odvalovacích hald. Také jména, označující dosud lokality ve stejné oblasti, se váží k těžbě rudy, ať je to už název "Na štolách" nebo "Na kopaninách". Bohatství stříbrné rudy bylo v našem kraji na tehdejší dobu dosti velké, i když v různých místech kolísalo. Dosvědčují to slova Lazara Eckera hormistra z Kutné Hory, která jsou součástí zprávy z roku 1598, uložené v c.k. guberniálním archivu. Tento muž z nabízení císaře Rudolfa II. prozkoumal celé východní pásmo území se zameřením na výskyt rud. Dle něho ruda u Pavlova obsahovala 60 % olova, 12 % stříbra, ostatek byla ruda zinková, zvaná "olejno". Nalézala se v nestejných loukách od 20 cm do 4 m mohutnosti. Za nejstarší sídla na Heráleckou lze patrně považovat Slavníč a Pavlov, tedy místa blízko. težebních jam. Herálecká kronika uvádí zajímavou zmínku a údajném původu jména Slavníč, ve starších dobách zvané Slawani. Někteří historici jména obce dávají do. souvislosti se jménem Slavník, tedy potomek radu Slavníkovců, řádu, který sídlil počátkem desátého staletí na Libici nad Cidlinou. Tento řád byl, jak známo, velice vlivný a po Přemyslovcích byl druhým největším na českém území. Na popud Přemyslovců jej však Vršovci v r. 995 vyvraždili. Úvaha o jménu Slavníč vychází z faktu, že panství Slavníkovců zasahovala až do. našeho. kraje, přičemž autor se dovolává samotného kronikáře Kasmy, který zemřel v r. 1125. Krátký citát přímo. z kroniky ta dokládá: "Roku od narození Páně 981 zemřel Slavník. I když jde a značný časový nesoulad mezi datem vyvraždění Slavníkovců a předpokládaným založením osad na Vysočině, nelze vyloučit, že v těchto. končinách mohl působit některý z méně významných potomků rodu Slavníkovců.

To je tedy jedna z verzí a vzniku jména Slavníč. V kronice zmíněné obce je ale zcela jiný údaj a původu jména. Jméno Slavníč má pocházet ad křestního jména Sláva, stejně, jako. byla odvozena jména okolních osad, napr. Branišov ad jména Braniš, Mikulášov od Mikuláše, Pavlov ad Pavla atd. Kdo. však byl onen Sláva? To není známo a kronika to také neuvádí. Mohl to být některý z prvních osadníků, který vykonával jakousi funkci prvního. "staršína", mohl to být mnich-premonstrát ze želivského kláštera, který byl na místa "usazen" spolu s novými osadníky-nevolníky. Nebo to byl někdo zcela jiný? A byl ve skutečnosti vůbec? Velmi zajímavý a dosud zcela neznámy je údaj slavníčské kroniky, který sděluje, že Vysočina, na počátku 12. století ještě zarostlá lesy, byla po r. 1176 hromadně "osazována", a to válečnými zajatci z Rakouska, zejména z poslední války, vedené králem Soběslavem II. Těmito válečnými zajatci měli prý být i noví osadníci, kteří dali vznik osadě Slavníč. Prý to ale byli v té době převážně slovanští obyvatelé, kteří byli z Rakouska "vylidněni" a na jejich místa pak do Rakous přišli bavorští Němci. Do jaké míry je to pravda a do jaké míry smyšlenka, nelze v současné době vypátrat.Válečnými zajatci z Rakouska, zručnými řemeslníky, měla být "osazována" i trhová místa, jako je uváděný Gumpolds (Humpolec), Geralds (Herálec), Pilgrams (Pelhřimov) či Ranards (Rynárec). Myslím ale, že osídlování trhových míst, resp. vůbec vznik trhových míst, patří do doby značně pozdější. Vraťme se k herálecké kronice. Ta dává první osídlení Herálce do souvislosti s působeném řádu německých rytířů v našem kraji. Řád přišel do Čech okolo r. 1213, na Vysočinu asi o 2 roky později, tedy v letech 1215 -1219. Ale už v následujícím desetiletí své statky prodával a ze scény se stahoval. Podle mínění historika Františka Palackého tak činil proto, aby prodejem statku získal peníze na financování křižácké výpravy-tažení proti pohanským slovanským kmenům Prušana Litvanu na severu, na březích Baltského more. K této výpravě došlo nakonec až později, koncem r. 1254. K vítězství řádu nad pohany značně napomohl i český král, zvaný "železný a zlatý" -Přemysl Otakar 11., panující v letech 1253 -1278.

Z minulosti obce Skorkov se také dochovala pověst o jejím založení. Prvním obyvatelem, tedy zakladatelem, mel být jakýsi muž jménem Skork, který se zde usídlil a dal jméno budoucí osadě.

Téměř navlas stejně se traduje založení Mikulášova; na kopci, zvaném Strážný vrch, měl svoje sídlo, jak jinak, strážný jménem Mikuláš, který dozíral na bezpečnost zemské stezky, zřejmě stejné, o jaké se hovoří v kronice obce Kamenice. I on dal své jméno obci pod vrchem.

Tolik tedy k prvním zmínkám o obcích na Herálecku.